Cesta k vlastní školce pro mě byla přirozeným krokem, ve kterém se propojilo mé vzdělání i celoživotní vášeň a poslání. Mám vystudovanou předškolní pedagogiku, psychologii a výtvarnou výchovu. Své zkušenosti jsem sbírala dlouhé roky přímou praxí jako učitelka v mateřské škole, lektorka dětských táborů a vedením zájmových i zážitkových kurzů pro děti i dospělé. Při práci s dětmi nejvíce čerpám z bohaté praxe zážitkové a přírodní pedagogiky. Zároveň jsem máma tří zvídavých kluků a právě s nimi se rozvíjelo i mé naplnění v předškolní oblasti a založení alternativní školky plné dobrodružství a poznání. Mým velkým snem je, aby každé dítě u nás prožilo láskyplné dětství naplno – skrze vlastní prožitky, obklopeni přírodou a v respektující partě skvělých průvodců i kamarádů.

Ve školce zastávám mnoho rolí – od vedení školky, našeho týmu, až po průvodcování ve skupinkách. Velmi ráda tvořím – a to jak přímo s dětmi, tak při realizování rozvojových projektů pro naši rodinnou školku a jednotlivce v ní. Každý den tak s radostnou vizí zdolávám nejrůznější výzvy. Ty úřední, administrativní a provozní mě posouvají v budování stability našich skupin, ale nejvíce miluji ty pedagogické. Právě u nich totiž mohu zblízka sledovat úžasný rozvoj našich dětí, jejich pokroky i úsměvy, což mě utvrzuje v tom, že právě tato naše cesta má velký smysl. Velkou oporou a motivací je pro mě silná pospolitost všech, co tvoří a žijí spolu s námi tyto hodnoty v Puntíku a Trempíku. Pociťuju neskutečný vděk a radost, ale i velkou zodpovědnost a závazek naplňovat tyto hodnoty dlouhodobě a kvalitně, aby nám bylo spolu dobře.

Nyní pracuji nejen jako průvodce v lesní školce, ale také jako psychoterapeut ve své praxi. Ráda trávím čas mezi lidmi, ale i v tichu přírody. Miluji cestování, tvoření, hudbu, divadlo, knihy a práci na zahradě. Zásadní životní změna pro mě nastala po narození mých skvělých dětí a po odstěhování se z města zpět blíže k přírodě. Opět jsem tehdy začala naplno vnímat, jak moc důležité je prostě být a žít venku, vnímat krajinu kolem sebe a ladit se do jejích přirozených cyklů. Znovu jsem objevila, jak moc mě naplňuje být s přírodou v kontaktu a tvořivě si pohrávat s jejími dary.

Svým vlastním dětem jsem se vždy snažila zprostředkovat úplně obyčejné chvíle v přírodě – skákání v blátě, objevování přírodních materiálů, vyrábění ze dřeva, hraní divadel a stavění nespočtu bunkrů. Nástup na pozici průvodkyně do dětské skupiny Trempík byl proto logickým vyústěním mé osobní i mateřské role. Navíc jsem toto všechno (a mnohem víc) mohla dopřát i své vlastní holčičce, která se mnou do Trempíku tehdy nastupovala. Nesmírně mě těší, že můžeme mnoha dětem skrze naši skupinu denně dopřávat tyto zdánlivě „obyčejné“, ale ve skutečnosti naprosto výjimečné chvíle.”

Po návratu jsem si dodělala asistenční kurz. Po mateřské jsem nastoupila jako chůva v Dětské skupině Trempík, kde pracuji desátým rokem. Během práce zde jsem vystudovala Seminář pro waldorfskou pedagogiku pro mateřské školy. Tuto filozofii se snažím uplatňovat i ve své práci a propojit ji s citlivým přístupem ke každému dítěti. Věřím, že malé děti v prvním sedmiletí potřebují zažívat pocit, že svět je dobrý a krásný. K tomu mi pomáhají denní rituály, umělecké činnosti jako hudba, rytmika, zpěv, pohádky či malování, které nás provázejí každý den v ranním kruhu i cestou do lesa. Nejen tady totiž rozvíjíme s dětmi fantazii, představivost, ale i samostatnost a sebedůvěru.

Aby se děti ve školce cítily bezpečně, je třeba citlivě nastavit pravidla a hranice, která přinášejí pocit klidu a bezpečí. Společně se učíme, že pravidla nejsou omezením, ale bezpečným mantinelem pro naše kamarádské soužití a vzájemný respekt.Tím si vytváříme prostor k volné hře naplněné smíchem a radostí.”

Do našich každodenních dnů ráda vnáším klid i vědomé protažení tělíčka skrze dětskou jógu, která děti učí vnímat své tělo i dech hravou a přirozenou formou. S dětmi se v našich tvořivých chvílích ráda věnuji jemným technikám, jako je malování akvarelem nebo prozkoumávání nejrůznějších přírodních materiálů. Skrze tvoření pomáhám dětem vyjádřit jejich emoce a rozvíjet představivost. Každý den také s dětmi hravě trénujeme jazýčky. Vedu u nás oblíbené logohrátky, kde skrze básničky a cvičení podporujeme správný rozvoj řeči.

A co by to bylo za den v Puntíku a Trempíku bez písniček? Náš denní rytmus provázím hudbou, rytmikou a hrou na kytaru. Společné zpívání u ranního kruhu nebo v lese na pařezu je pro mě momentem, kdy se všichni propojíme a prožíváme ty nejkrásnější společné chvíle.

Blízký je mi především prožitkový způsob učení – věřím, že nejlepší je věci si vyzkoušet, zažít a přijít na ně vlastním způsobem. Miluju přírodu a čas strávený venku s dětmi, ať je jaro, léto, podzim nebo pořádná zima. Ráda s dětmi vymýšlím nové věci, podporuji jejich zvídavost, samostatnost a odvahu zkoušet něco nového. Mým cílem je, aby se děti cítily bezpečně, mohly být samy sebou a zároveň měly prostor objevovat svět po svém.

Tak jsem objevila náš projekt školky Puntík a okamžitě se pro něj nadchla. Letos je to už krásných 10 let, co jsem součástí tohoto týmu, a každý den mě znovu utvrzuje v tom, že jsem na správném místě. ​Za tu dekádu mi pod rukama prošly desítky dětí a každé z nich mě naučilo něco nového o trpělivosti i o ryzí dětské radosti. Práce s těmi nejmenšími – od 1,5 do 3 let – je pro mě srdeční záležitostí. Je to věk těch největších objevů a já jsem vděčná, že u nich mohu stát jako jejich průvodce. Mým cílem je, aby se u nás děti cítily v bezpečí a vy, rodiče, jste odcházeli s klidným srdcem, že je o vaše poklady postaráno s maximální péčí a láskou zároveň. Těším se na všechna další dobrodružství, která s vašimi dětmi v Puntíku prožijeme!”

Práce s dětmi mě naplňuje, protože každý den přináší nové zážitky a možnost být součástí jejich objevování světa. Věřím v laskavý a respektující přístup, který podporuje jejich samostatnost i sebevědomí. Proto jsem se rozhodla pracovat v dětské skupině, kde mohu dětem věnovat individuální péči v menším kolektivu. Největší odměnou je pro mě jejich úsměv a radost z každého nového pokroku.